
Uskutečná plavba
Sicílie a Malta
Přečíst vše
Ostrovy ohně, modrého moře a příběhů, které nezapomeneš. Sicilie… místo, kam jsem dvakrát doplul z Korfu. Poprvé v roce 2023. Podruhé v roce 2024. A v obou letech jsem měl po boku stejnou posádku — mladé námořníky vedené Lukášem, kapitánem, který vyrostl na mé palubě. Dvě dlouhé přeplavby přes otevřené moře, stovky mil, pouze s jedinou zastávkou a většinu cesty na plachty.
Po druhé přeplavbě jsem na Sicílii zůstal. Od podzimu 2024 až do podzimu 2025. Celý jeden rok života na kotvách, na moři, mezi sopkami, větrem a lidmi, kteří se stali mojí druhou rodinou.
Moje loď Seabird zimovala v Porto dell’Etna v Ripostu, kde máš sopku Etna přímo nad hlavou. Její silueta se stala symbolem každého rána. Zároveň jsem poznal i druhou tvář ostrova — tu surovou, tichou a divokou:
Syrakusy se staly mým přístavem jistoty. Tady jsem kotvil tolikrát, že jsem znal každou uličku Ortigie. Moře, vítr a kameny staré tisíce let — to je Syrakuský čas.
Na Liparách jsem:
Lipary jsou svět, kde žhavá země ještě dýchá. Kde cítíš síru, sůl, vítr a sílu, která dokáže změnit pobřeží během jediné noci.
Vody kolem Sicílie jsou blankytné, čisté a silné. Slunce tu má jinou barvu. Vítr jinak voní.
Valletta, Gozo a plavba, která z posádky udělala rodinu. Plavba na Maltu byla jedinečná. Vypluli jsme ze Sicílie a po několika dnech jsme vpluli do Valletty — nejsilnějšího přístavu celého Středomoří.
Posádku tvořili:
Vpluli jsme úzkým průlivem mezi zlatými hradbami. Ticho, světlo, historie — a náš Seabird uprostřed toho všeho. Obepluli jsme Maltu i Gozo. Z Valletty jsme pokračovali dál. Kolem celého ostrova, pak kolem Goza. Kotvili jsme v místech, která se z pevniny ani nevidí.
Viděli jsme:
Z Goza jsme přebrousili otevřené moře zpět do Itálie. Vítr měl sílu, vlny měly respekt — ale posádka držela. Dopluli jsme do Licaty, kde plavba skončila. A začal rok života, na který nikdo z nás nezapomene. Dnes jsou z mnoha členů téhle posádky kapitáni.

