Kraj, kde se z jachtingu stává námořnické řemeslo. Jónské moře je místo, kde se z jachtingu stává skutečné námořnické řemeslo. Místo, které jsem během let proplul tolikrát, že už nepočítám dny ani míle — jen vzpomínky. Znám tu každý vítr, každou zátoku, každý útes i všechna tichá místa mezi Lefkadou, Ithakou a Kefalonií. Tady jsem strávil roky života. Tady jsem vyplouval, když se ostatní schovávali v marinách. Tady jsem kotvil, učil, opravoval, proplouval — a žil.

Co dělá Jónské moře výjimečným

Jónské moře není jen krásné. Je živé. Každý den zde vane spolehlivý severozápadní vítr o síle 15–25 uzlů. Začíná kolem poledne a často fouká až do noci. V úžinách mezi ostrovy vznikají „trysky“, kde vítr i proudy zesilují. Mezi Lefkadou a Ithakou není 30 uzlů odpoledne nic neobvyklého. A právě tady jsem se naučil plout tak, jak to má být: jen na vítr, bez motoru. Tady jsem pochopil, že pokud chceš někdy vyplout na oceán, musíš rozumět větru — ne tlačítku startu.

Lefkada – brána do Jónského moře

Lefkada je začátek většiny mých plaveb. Při severním okruhu jsem vždy mířil přes kanál Lefkas, který znám jako vlastní kapsu. Tady začíná vnitřní Jónské moře – chráněné, ale živé. V okolí Lefkady leží ostrovy Skorpios, Meganisi, Kalamos, Kastos – místa s tyrkysovou vodou, úzkými průlivy a kotvišti, která si zamiluje každý, kdo jednou zakotví u olivovníků a borovic vonících až k palubě.

Ithaka – ostrov Oddyssea

A jeden z mých skutečných domovů. Ithaka je ostrov, ke kterému mám vztah, jaký nelze vysvětlit. Strávil jsem zde měsíce svého života. Znám všechny cesty, všechny výšlapy, všechny rybáře i kavárny na promenádě. Vathy je nejlepší přirozený přístav celého Jónu. Kotvil jsem zde nesčetněkrát — a pokaždé jsem věděl, že město i zátoka mne ochrání.

Jen pozor na větrný poryv padající z nejvyšší hory ostrova: k večeru sílí a často dosáhne až 35 uzlů. Ale kotva tu drží skvěle — a když ji dobře zasekneš, jsi v bezpečí. Na Ithace jsem spal pod hvězdami, vystoupal na oba vrcholy přes 1000 m, seděl na kamenech starověkého Stavrosu a mluvil s místními. Ten ostrov mě naučil pokoře i radosti.

Kefalonie – ostrov, který se ti vpíje do srdce

Kefalonii jsem obeplul tolikrát, že znám každý její záliv. Kotvil jsem v Porosu, Lixouri, Antipata, Sami, Scale i pod hradní pevností Assos, která vypadá jako vystřižená z filmu. A když mluvím o filmech — Kefalonii jsem znal dávno před tím, než jsem ji poprvé spatřil, díky příběhu Mandolina kapitána Corelliho. Když jsem pak stál na stejné pláži jako herci Nicolas Cage a Penélope Cruz, věděl jsem, že je to jeden z nejkrásnějších koutů Jadranu i Středomoří.

Před prvním medikánem jsem kotvil v Agios Nikolaos — jen pár dní předtím, než medikán potopil všechny lodě, které tam tehdy zůstaly. Náhoda? Možná. Moře? Určitě.

Paxos & Antipaxos

Malé karibiky Jónu. Tyto ostrovy miluju. Každá plavba z Korfu nebo zpět vedla přes Paxos a Antipaxos. Říká se jim Malý Karibik – a není to přehnané: voda je zde tak čistá, že vidíš kotvu, jak se lehce pokládá na dno. Nejraději mám kotviště Lakka na severu Paxosu. Znám každý kámen, každou cestu, každý oleandr. Nejhezčí je to tu v květnu, kdy ještě nezačaly davy charterových lodí.

Gaios je zase místo plné atmosféry, rybářů, taveren a vůně moře, která se ti dostane pod kůži. Podle legendy vznikly Paxos a Antipaxos tak, že si rozhněvaný Poseidon zabodl svůj trojzubec do vod u Korfu a oddělil část země pro svou ženu. Moře tady tomu příběhu věří i dnes.

Zakynthos

Ostrov želv a nádherných jeskyní. Zakynthos byl pro mě zlom. Když jsem na svou 9metrovou plachetnici Silver Cloud poprvé připlouval na Zante, připadalo mi to jako konec světa. Většina lidí sem míří kvůli plážím, ale já tu hledal vítr a ticho. A našel jsem želvy, které plují kolem přídě v ranním světle, jeskyně, v nichž se voda třpytí jako sklo, a ostrov Marathonisi, kde jsem sledoval hnízda želv a jednou i jejich vylíhnutí.

Korfu

Můj přístav. Ne můj cíl. Korfu je krásné — ale je to ostrov plný lidí, hlučných měst, aut a turismu. Pro mě to nikdy nebyl cíl. Byla to základna. Zázemí mých lodí. Gouvia byla můj domov na papíře. Benitses se stalo mým skutečným domovem na dva roky — malá rybářská vesnice, kde jsem znal každého rybáře, mechanika, kuchaře i majitele kavárny u mola. Z Korfu jsem vyplouval. Tam začínaly a končily mé cesty. Ale magie Jónského moře leží dál na jih — mezi Lefkadou, Ithakou a Kefalonií.