Moje kolébka jachtingu. Můj první vítr. Můj první domov na moři. Jadran je místo, kde se zrodil můj vztah k moři. Tady, před více než dvaceti lety, jsem poprvé vstoupil na palubu lodi. Tady jsem poprvé ucítil, jaké to je, když vítr popadne plachty a loď se nakloní. Tady jsem poprvé pochopil, co znamená svoboda.

Uteklo deset let, než jsem se sem vrátil. A návrat to byl obrovský — doslova kolosální. Vrátil jsem se už jako kapitán se svou první vlastní lodí. Malou, odolnou Pumou 23, španělskou kráskou, kterou jsem s bývalou partnerkou koupil a podle sebe dostavěl. Byl to první solární systém, první konstrukce na panely, první opravdový domov na vodě.

Na téhle malé lodi moje děti poprvé poznaly, co znamenají prázdniny na moři. Právě na ní jsme také přežili naši první bóru. A právě s ní jsme se vydali na první velká dobrodružství.

Znám Jadran jako vlastní boty

Na Jadranu jsem strávil roky života.
Proplul jsem:

• Dubrovník
• Mljet
• Lastovo
• Hvar
• Vis
• Šolta
• Brač
• Pašman, Ugljan, Žirje
• Dugi Otok
• Kornati a Telašćica
• Lošinj, Cres, Istrie
• Rovinj, Poreč

Další kapitola: Dehler 31

O pár let později jsme s bývalou partnerkou pořídili novou loď – Dehler 31. A tu jsem — jako všechny své lodě — kompletně předělal. Nová elektroinstalace, nové navigační systémy, nový nosič člunu, solární systém, stovky hodin práce. S touhle lodí jsem brázdil Jadran dalších šest let.

Ale jednoho dne se něco změnilo

Jadran už nebyl tím, čím býval. Ceny rostly do absurdit. Zátoky se přeplnily. Romantika ustoupila komerci. A já jsem cítil, že je čas odejít. A tak jsem zvedl kotvu, naposledy se ohlédl… a s lodí Silvercloud jsem vyrazil přes celý Jadran, podél italského pobřeží — do Řecka. A tam, v zajetí větrů, ostrovů a prastarých moří, začal opravdový jachting.